Hodinkový strojek Seiko 6139

 

Výrobu strojku Seiko 6139 začala už v roce 1969 a trvala celkem devět let, tedy do roku 1978. Zpočátku byl strojek osazen rotorem s oboustranným nátahem a měl sedmnáct kamenů. Do roku 1978 byly vyráběny různé verze. První verze měla frekvenci 21 600 polokmitů/h. Průměr strojku byl 26,9 milimetrů, na výšku pak měřil 6,8 milimetrů. Šlo tedy o poměrně robustní typ, nicméně velice spolehlivý a kvalitní. První typ se sedmnácti kameny měl jediný třiceti minutový sčítač a centrální vteřinovou ručku. Stopky měřily s přesností 1/5 s. Na pozici čísla tři bylo umístěné datum. Vodotěsnost strojku byla do slušných sedmdesáti metrů. Co se týče ceny, ta se pohybovala kolem devadesáti amerických dolarů. Další typy téhož strojku byly modernější, strojek Seiko 6139A už měl například sčítač na dvanáct hodin a spuštění či zastavováni tlačítky bylo mnohem komfortnější a měkčí.

 

         

 

Strojek Seiko 6139 byl využíván i švýcarskými značkami. Používala ho například firma Enicar. Z hodinek japonské společnosti Seiko byl tento strojek vsazen kupříkladu do známých hodinek Seiko s Pepsi lunetou a žlutým ciferníkem. Tyto hodinky byly vůbec prvními chronografy v kosmu. Na ruce je měl v roce 1973 americký kosmonaut William R.Pogue, který pracoval na vesmírné stanici NASA Skylab IV. Tím se strojek Seiko 6139/8 stal velmi známým, takže zaslouženě vešel do historie hodinkových strojků. Pak už následovaly další modely, strojky 6139 byly vsazeny do modelů Speed Timer nebo 5 Sport Chronograph.