Recenze náramkových hodinek Giuliano Mazzuoli CEM1601

V poslední době jsme velmi často svědky průniku značného množství nekonvenčních materiálů do hodinářského průmyslu. Zamyslete se na chvíli a zkuste si sami pro sebe v duchu vyjmenovat všechny neobvyklé materiály. Jen tak "od pasu" bychom mohli vedle sebe postavit niob, tabákové listy, peří ptáků, lávové kameny nebo kus měděného plechu ze známé Sochy svobody. Nejnověji se do fronty mírně či divoce netradičních materiálů zařadil designér Giuliano Mazzuoli, který světové veřejnosti předvedl náramkové hodinky s cementem. Příznačný název nenechává hádat, s jakým materiálem budeme mít tu čest. Úvodem pouze poznamenáme, že jde o první náramkové hodinky s cementovým pouzdrem. Florentský rodák Giuliano Mazzuoli vstoupil do světa náramkových hodinek (kromě nich vyrábí designové pera) modelem tlakoměru, jehož vzhled odvodil od tlakoměru na starém kompresoru. Později, inspirovaný přístrojovými deskami automobilů a jimi samotnými vydal hodinky připomínající rychloměr a časovač nezvykle navrhl ve stylu interiéru Alfa Romeo 8C. Po těchto, řekněme že klasických a tradičních hodinkách, následovaly varianty Carrara, jejichž pouzdro bylo vytesané z kararského mramoru, což byly hodinky, které vzdávaly hold slavnému sochaři Michelangelovi Buonarrotimu a všem velkolepým renesančním dílům. Všechny tyto modely naznačily, že vystudovaný typograf Giuliano Mazzuoli bude dále pokračovat v nezvyklých modelech.

Náramkové hodinky Giuliano Mazzuoli CEM1601

Pan Giuliano Mazzuoli tvrdí - a není důvod mu nevěřit - že k navržení náramkových hodinek s cementovým pouzdrem ho přivedlo pozorování údržbových prací v zahradě nedaleko jeho vlastního domu. „Najednou jsem přestal sledovat práci dělníků, kteří připravovali cement, a přemýšlel jsem, jak z něj vyrobit originální pouzdro hodinek tak, aby si pouzdro zachovalo šedo - zelenou barvu, kterou za normálních okolností během vysychání a zrání ztrácí, " suše poznamenal.

Důkladně vyleštěné cylindrické pouzdro se zajímavou texturou a rozměry 45 × 13,5 milimetrů je podle Giuliana Mazzuoliho velmi příjemné na dotek. Co to ale znamená? Je hladké jako krásně vyleštěný mramor nebo nedej bože, lesklý kov? Chladí na zápěstí víc než kvalitní nerezová ocel? Zahřeje se vůbec během neustálého nošení? To vše jsou úvahy, které budou vířit v hlavě nejednoho člověka a znalce náramkových hodinek. Diskutabilní je i odolnost. Cement je sice relativně tvrdý, ale zároveň docela křehký materiál. Vydrží hodinky střet s ostrým předmětem (samozřejmě náhodný, nikdo nemá v úmyslu podrobit tyto hodinky crash testu)? Předpokládáme, že v cementu je zalit nějaký druh ocelové výztuhy, případně schránky, ve které je uložen strojek. Ta by mohla být vhodnou oporou cementu při nárazech provázejících nošení hodinek. Její přítomnost naznačuje voděodolnost do padesáti metrů a bezpečné šroubovací víčko. Do cementu vyřezaný závit by dlouhou trvanlivost určitě neměl.

Náramkové hodinky Giuliano Mazzuoli CEM1601

Pod vypouklým safírovým sklíčkem se nachází černý keramický ciferník. Matný povrch je spolu s antireflexní úpravou sklíčka zárukou odečítání času nerušeného odlesky světla. Ciferník je naprosto jednoduchý a podřídil se ostatním modelům Giuliana Mazzuoliho. Na černém podkladu je umístěna kompletní sada bílých aplikovaných indexů (kovové, bez luminoforu), tři centrální ručičky, z nichž hodinová a minutová by, soudě podle linky ve středu, mohly mít fluorescenční nátěr. Tato vlastnost se však nikde neprezentuje, proto se do spekulací nechceme nikterak pouštět. Ciferník dále nese nezbytné logo značky a bílý nápis na modrém poli "cemento" v modrém poli. Tento nápis je samozřejmě důležitý, protože cement dělá z těchto hodinek naprosto originální model. Kulatý ciferník hodinek je tedy velmi strohý a přehledný. Hodinky by tedy nebyly ničím zvláštní, pokud by pouzdro hodinek nebylo z cementu, což sice úplně na první pohled nejde poznat, nicméně pouzdro hodinek má neotřelý barevný nádech.

Náramkové hodinky Giuliano Mazzuoli CEM1601

Model Giuliano Mazzuoli cementu CEM1601 se spoléhá na ověřený automaticky kalibr, který má označení ETA 2824/2. Zřejmě nejpoužívanější švýcarský mechanický strojek v současné době je taktován na frekvenci 28800 v / h ( 4 Hz ). Strojek obsahuje dvacet pět rubínových lůžek. Strojek se také může pochlubit systémem tlumení nárazů Incabloc a při plném natažení získá pohybovou autonomii na čtyřicet hodin. K originálním náramkovým hodinkám s ohlášenou maloobchodní cenou 4350 euro je připojen černý pásek z telecí kůže, jehož konce jsou spojeny ocelovou skládací sponou. Na závěr už jen jedna řečnická otázka: je hodinářský svět připraven na cementové hodinky? Pokud ano, přijdou zřejmě další kousky.